Není rum jako rum. Každý znalec zlatavého nápoje tohle dobře ví. Jednotlivé druhy se liší barvou, chutí, zemí původu, ale i způsobem zpracování. Znáte hlavní rozdíly mezi tradičními melasovými a agricole rumy? Přečtěte si, kde se vzali, jak se vyrábí a komu chutnají.
Když se řekne historie rumu, každý si představí něco jiného – upocené námořníky, kteří netrpělivě čekají na svůj denní příděl, noblesní plantážníky, nebo tvrdě pracující otroky, protože historie rumu není jen růžová.
Kdy a kde přesně se vzal první rum nikdo neví. Obecně se ale má za to, že pochází z Číny a Indie. Prvním Evropanem, který rum ochutnal byl pravděpodobně Marco Polo. Svou úlohu v dějinách rumu ale sehrál i Kryštof Kolumbus, který v roce 1493 objevil v Indii cukrovou třtinu.
Za první skutečný rum (jak ho známe dnes) vděčíme otrokům z třtinových plantáží. Nápoj zvaný Kill Devill vznikl v 17. století v Barbadosu na ostrově Nevis, když otroci zjistili, že se melasa dá fermentovat. Čímž se dostáváme k tomu podstatnému – co je to ta melasa.
Rumy můžeme dělit podle barvy (bílé, hnědé, tmavé), podle původu (francouzské, španělské, anglické), podle způsobu zrání (solera, reserva, barrel Proof), anebo podle vzniku, a to na melasové rumy a agricole.
Melasové rumy jsou ty tradiční a také rozšířenější. Jak už jejich název napovídá, vyrábí se z tzv. melasy, která vzniká jako vedlejší produkt při výrobě cukru.
Melasové rumy se vyrábí z odrůd cukrové třtiny, které nejsou primárně určené k výrobě rumů ale cukru.
Po sklizení se z cukrové třtiny v lisovacích strojích dostane šťáva (tzv. vejou) a vyrobí se cukr klasickým způsobem – zahříváním, čištěním, vařením a chlazením. Cukr jako finální produkt vykrystalizuje na povrchu, zatímco na dně zůstane hustá černá šťáva zvaná melasa.
Než se z melasy stane rum, podstoupí další zdlouhavé procesy fermentace, destilace a zrání.
Na chuť rumu má velký vliv podnebí, v jakém cukrová třtina vyrostla, způsob zrání ale i následné dochucování. Proto může být melasový rum z Barbadosu vaším oblíbencem, zatímco rumy z Dominikánské republiky nebudete moct vystát.
Melasové rumy jsou rozšířenější než agricole, a proto jejich chuť bývá konzervativnější. Častěji se setkáte se sladkými melasovými rumy, na kterých si pochutná téměř každý.
Rumy z melasy jsou typicky ty španělské. Narazíte na ně hlavně na Kubě, v Dominikánské republice nebo v Jižní Americe.
Agricole rumy nemají v porovnání s tradičními melasovými rumy tak dlouhou historii. Poprvé se podle historických dokumentů objevily až koncem 19. století na Martiniku.
Vznikly z nutnosti, když plantážník Homere Clement nechtěl přijít o své výdělky z výroby rumu během velké cukrové krize. Když se zastavila výroba cukru, zastavila se zároveň produkce melasy, ze které se do té doby rum vyráběl. Aby plantážníkův byznys nezkrachoval, vymyslel jiný způsob výroby rum. Začal cukrovou třtinu využívat jako ovoce a rum vyráběl přímo z ní.
Dnes existují odrůdy cukrové třtiny, které jsou k výrobě rumu přímo určené. Jejich šťávy neslouží k produkci cukru, ale nechává se kvasit jako ovoce. Výsledným produktem je tzv. třtinové víno. Aby vznikl agricole rum, musí třtinové víno rovněž projít klasickou destilací a zráním.
Čerstvá šťáva z cukrové třtiny se na rozdíl od melasy nedá skladovat. Nechává se kvasit ihned po vylisováním. Pro výrobu agricole rumu tak vzniká jen malé okénko v období sklizní. O to vzácnější ale jsou.
Protože se šťáva z cukrové třtiny nechává kvasit ihned, dostane se do finálního produktu mnohem více svěží suché chuti. U méně dochucovaných rumů jsou patrné jemné travnaté podtóny.
Sháníte-li agricole rumy, piďte se spíše po těch francouzských. Velké oblibě se těší v bývalých francouzských koloniích, jako je Réunion, Guadeloupe, Svatý Bartoloměj, Svatý Martin, Francouzská Guyana.
Ty nejznámější pochází z Martiniku. Zdejší agricole rum dokonce získal francouzskou ochrannou známku původu „Appelacion d’Origine Controleé Martinigue“.
Základní dělení na melasové a agricole rumy znáte, ale to jste teprve na začátku. Než se do rumového světa ponoříte hlouběji, jednotlivé druhy ochutnejte a poznejte na vlastní kůži.